C O   Ž I V O T   D A L  . . .   a  V Z A L

Zamyšlení a rozhovory o věcech

kolem nás...

...ale i o samotném smyslu života...


Velikonoce doktora Chocholouška

Velikonoce doktora Chocholouška

Je velikonoční pondělí, čtu si četné články na internetu, kde se mnozí lidé oprávněně rozčilují nad zvířecím chováním imigrantů, kteří se jako skupina rozpálených mužů vrhají na ženy a ohmatávají je. Také doma bijí své manželky – nemají k nim úctu a bez zaváhání, možná i s radostí na ně vztáhnou ruku…když v tom slyším, jak někdo zvoní u venkovních dveří domu. Než k nim dojdu, už na ně někdo netrpělivě tluče a domáhá se vstupu. Otevírám dveře a vidím skupinu rozpálených mužů s klacky v rukou, kteří se domáhají mé manželky, aby ji mohli stlouct a taky mluví o jakémsi ,,šupání“- cože, doufám, že je to jen podobné slovo k tomu, které připomíná? Ne, říkám, není třeba, stlučou ji již brzo imigranti, děkujeme za nabídku a zavírám dveře…

To je ale divný svět…

Nestálo by za to, se konečně zamyslet nad tím, co děláme ,,ze zvyku“, z tradice a z hlavně z bezmyšlenkovité hlouposti?

Co tímto bezmyšlenkovitým jednáním hlásáme do světa? Říkáme, že mlátit ženu je špatné…ale má to asi nějaké ty výjimky, že? Když je to ten den, kdy to dělají všichni a když je to jen trochu, ne do krve… No a vůbec, je to přece zdravé a taky sexy, trochu jako sado-maso. Může to tu ženu i trošku vzrušit, ne? Teda někteří to říkají. A je to sranda…taky se při tom trochu popije a to je taky fajn. Je to tradice. No ale mlácení žen muslimy je taky jejich tradice, možná je to pro ně i zábava a sexy to pro někoho taky může být, tak proč jim to chceme upírat? Aha, že by mlátili naše ženy, no to by bylo špatné. Nebo že bychom si v rámci vzájemného obohacení kultur nějak vypomáhali? Třeba, že by muslim mlátil manželku pomlázkou, možná by to Korán dovolil? Nebo že bychom my mlátili jejich ženy a oni ty naše…ale to by oni nedovolili, my možná nějakým nařízením EU bychom našli malou vsuvku do občanských práv, kde by se to dovolilo a možná i přikázalo, ale oni se od nás kulturně obohatit nějak nechtějí. Nicméně, myslím, že tento náš zvyk by u nich jisté pochopení mohl najít, ovšem bude nutné jej upřesnit. Nelze mlátit cizí ženy, ale jen tu svou, tady pozor, to by určitě v Unii neprošlo. Když skupina mužů obstoupí ženu a jeden ji nějak tluče a ostatní ji přidržují, to připomíná jistý ,,obřad“, pro který má muslimský svět pochopení. To je dobré, ale zase pozor! To nejde aplikovat na něčí manželku, ale jen na nezadané. Jinak vzniká okamžitá odezva od manžela. A urážka domu, rodiny a pověsti – to je těžká urážka splácená životem. Kdybych již dnes žil podle budoucích pravidel v EU, ti dnešní ,,koledovníci“ by si jistě vykoledovali něco velmi bolestivého. Pravda je, že se přece jen od nás budou moci přicházející něco přiučit. U nich se cizí ženy napadají jen na ulici, to my už umíme pěkně zabouchat i na cizí byt a dům. Taky máme ženy vycvičené, že za nakládačku pěkně poděkují a dají i dáreček. Výborně, tak je to správné, to se bude přicházejícím líbit, ale obávám se, že na své příbytky to vztahovat nebudou.

Naše symbolické zábavy začínají být s ohledem na stav společností dosti nemístné a bude z nich jen bolest a zlo. Nebylo by dobré je už opustit? Bez lítosti, mně tedy určitě nebude chybět tento pohanský obyčej se skrytým mírně sadistickým a sexuálním nádechem. Nemám naprosto nic proti národním písním, krojům, hrdosti na vlastenecké činy i nějaký místní krajový zvyk. Ale musí to mít nějaký smasl a třeba i vztah k národu, rodině. U tohoto obyčeje se to těžko hledá a nebýt toho, že jsme na to ,,zvyklí“ od mala, možná by nás napadlo, že je to nějaká pitomost.

Jistě, někdo může namítnout, že to jen taková symbolická nakládačka, že se to nesmí brát tak vážně. Dobrá, ale pak to tak musíme brát ve všech případech a ne se rozčilovat nad videem malého muslimského chlapečka, který umělohmotným nožem naznačuje podřezání krku. Jistě by ve svém věku tří let nedokázal někoho podřezat a ani plastový nůž by mu v tom nepomohl-přesto nám to vadí. Buďme tedy stejně objektivní i při našich symbolikách. Jak si dovedeme představit škodlivost symboliky u muslima, tak si ji představme i u nás. Stejně tak, jako různá úsloví – já ho zabiju – říká maminka o svém dítěti. Skutečně by ho chtěla zabít? Nechtěla, proč to tedy říká? Protože to říkají ostatní, je to jen takový zvyk. A kdyby byl zvyk každému člověku, který bude mít červenou čepici plivnout do levého oka-taky bychom to dělali, když nás to rodiče naučili?

Pokračuji v čtení článků na internetu – a podivno. Tady čtu, že papež prohlásil několik protismyslných přání. Říká – otevřete hranice, ti chudáci imigranti to potřebují a současně žehná všem k míru. To je ale divný svět…

Přece otevřením hranic vzniknul ten zmatek, neklid, rvačky, demonstrace, zapalování ubytoven, prolamování plotů a vyhrožování – inu to mi moc nepřipomíná slovo mír…

Tak čtu dále. Tady na videu vidím, že muslim pohrdá křesťany a nevěřícími, že je považuje za služebníky, otroky a chce je co nejvíce pokořit… A na další stránce čtu, že papež omyl nohy muslimské ženě. On asi nechápe, co tím celému muslimskému světu tímto aktem slíbil? Vezmeme-li jeho činy o Velikonocích, pak vlastně muslimům řekl: ,,My nechceme válku, proto vám otevřeme hranice a v plné pokoře se před vámi skloníme, zcela vám podlehneme a budeme vašimi služebníky…“

Nemysleme si, že muslim bude za tento čin ,,rád“, že nám za to bude vděčný. Pro něj jen Alláh zvítězil nad pohany a křesťany. Je to Jeho velké vítězství, On je veliký a mocný, Jeho nepřátelé před ním padají na kolena a ani se neodváží vzdorovat. On je mocný, veliký a slavný.

Možná, že to pan papež ,,myslel dobře“, ale je nutné žít v realitě a ne představě. Chci-li někomu projevit pokoru, pak si musím vybrat někoho, kdo to taky takto pochopí a ne toho, koho tím ještě posílím v jeho nadřazenosti – pak mu tím jen ublížím, protože ho dovedu k nesprávným činům. Pokud měl pan papež potřebu nějak zrealizovat své pokoření, měl tiše, bez kamer a tisku najít nějakého bezdomovce, někde v kanálu, nejlépe hodně špinavého a nemocného s mnoha velmi nakažlivými chorobami. Pak mohl své duši popřát zážitek ,,pokory“. Tak kdysi chodívali věřící opatrovat nemocné malomocenstvím do jejich izolovaných táborů-to snad bylo aspoň někomu nějak užitečné. Jako nejvyšší představitel křesťanské církve nemůže své veřejné činy oddělit od této církve. Jeho činy jsou pak brány jako postoj této církve a dokonce věřícími, kteří jej berou za ,,posla Božího na zemi“ za přímou ,,ruku Boží“ se jeho činy stávají ,,činy Božími“. Pokoření papeže před muslimem bude zcela jistě chápáno muslimy jako pokoření Křesťanství před Koránem a tím i pokoření křesťanského Boha před Prorokem a Alláhem. Tímto aktem vlastně odevzdal křesťanskou církev i se všemi křesťany pod moc Proroka a Koránu. Z jejich pohledu se tedy nyní sklonil sám Ježíš a Jeho Otec, tedy Bůh, před jediným a všemocným Alláhem. Sundávání křížů v některých kostelech, přeměna některých kostelů na prádelny špinavých hadrů – to vše jen toto podrobení se podtrhuje. Za to námi budou jen pohrdat, protože muslim by nikdy takto svou víru a svého Boha nezradil a pokud ano, ostatní muslimové by jím hluboce pohrdali…takže se od přicházejících přece jen můžeme něčemu naučit – hrdosti, pevnosti ve víře a svém přesvědčení, odhodlání, když dokážou protestovat upálením, sešitými rty, dětmi hozenými přes plot – to je skutečně velké odhodlání.

Pan papež tedy poslal muslimskému světu jasný vzkaz o podrobení se. To zřejmě nebylo jeho cílem, vychází, jako mnozí křesťané, z aktu omývání nohou samotným Ježíšem. Nesprávně však církve pochopily smysl tohoto aktu. Církve chápou Ježíše jako část samotného Boha všech nebes, Trojjediného Stvořitele všehomíra. Zamyslíme-li se, jen trochu, nad velikostí tohoto pojmu, vyvstane před námi nevýslovně mocná, lidem nepochopitelná osobnost, která stvořila nejen tuto zemi, celý nám viditelný a neviditelný vesmír, přírodu, celý vesmírný řád, všechny miliardy lidí, ale i vše, co je kdesi nad tím. Zástupy zázračných andělských bytostí, všechny nepochopitelné děje s tím související… A tento Bůh s celou svou mocí, cítí potřebu se jít sklánět před maličkým bezvýznamným tvorem, ponižovat se před ním, podlézat mu, přemlouvat ho k tomu, aby už konečně byl dobrý. Rád mu všechno odpustí, jen když už v Něj konečně bude věřit… Protože tento postoj by člověka nikdy nedovedl k vlastnímu přemáhání zlozvyků, k vlastnímu pochopení své nepatrnosti před nám nepochopitelným pohledem do vesmíru, proto je nutné tento nepochopitelný postoj nazvat ,,Božským“. Jen Bůh se chová tak nelogicky, že za zlé daruje dobré, jen stačí poprosit. Ovšem jindy od Něj zase logiku očekáváme, to když potřebujeme Jeho pomoc. A z tohoto nepochopení aktu ,,omývání nohou hříšníkům“, které mělo zcela jiný smysl, vyplynuly dnešní zvyky, kterými člověk chce ukázat svou ,,pokoru“ a možná i ukázat, že on jde ,,cestou Ježíšovou“. Vlastním obsahem onoho ,,omývání“ byl energetický a silový děj, kdy Ježíš, sám neskonale vyšší podstaty a schopností, energeticky odděloval své učedníky od silového působení negativních sil, se kterými byli doposud spojeni/rodiny, zvyky, návyky, přání/. Odděloval je tedy od jejich temných spojení, aby mohli působit pro dobro a zlo nad nimi už nemělo takovou moc. Tento děj neměl naprosto nic společného s ,,pokorou Ježíše“. On přece nikdy nepotřeboval ,,někomu něco dokazovat“ a už vůbec se před někým plazit a vyjadřovat podřízenost. Očekávat něco takového od nejvyšší mocnosti všech světů je jen snižováním jeho velikosti a moci.

To jsem trochu odbočil od tématu. Když pozoruji nelogičnost chování nás lidí, kteří pořád ,,cosi“ děláme, ale nic ,,nedomýšlíme“, pak podobenství o ,,Světě doktora Chocholouška“ z filmu Jáchyme, hoď ho do stroje, není vůbec od věci.

Sluníčkáři mluví jen o soucitu, solidaritě a lidskosti, lásce, ale když to nezabírá, hned berou kameny a mlátí každého ,,fašistu“ hlava nehlava. A člověk si říká – kdeže se jim ztratilo to Sluníčko, když se chovají jako čerti? …ale asi to myslí dobře.

Papež žehná těm, kteří chtějí zničit jeho církev, a chce jim otevřít hranice, aby se požehnání naplnilo co nejdříve …ale asi to myslí dobře.

Politici se předhánějí v kritice těch druhých a chválí sebe, jak oni myslí na národ, ale každou chvíli se prolátne, že to není pravda …ale asi to myslí dobře.

Amerika hlásá mír celému světu a rozpoutala už několik válek …ale asi to myslí dobře.

Inkluzívní vědátoři chtějí spojit hloupé s chytrými, aby už nebylo nikoho z nich …ale asi to myslí dobře.

Multikulti chtějí spářit černé s bílými, aby vznikla pěknější barva, ale ani bílý a dokonce ani černí se pářit nechtějí …ale asi to ti multikulti myslí se všemi dobře.

Zastavit proud muslimů se může podařit jen tím, že se otevřou bezvízově hranice muslimského Turecka …ale tvrdí se, že to organizátoři myslí dobře.

Když se objevuje stále více ozbrojených útočníků – navrhují vlády odzbrojit své obyvatelstvo, asi aby se samo nezranilo …ale prý to myslí dobře.

Když je prezidentovi státu veřejně vulgárně nadáváno, když je státní znak a zástava pošpiněna – nevadí, je to právně v pořádku, je nutné řešit, jestli měl tento prezident pravdu, když cosi řekl o jakémsi dávno zemřelém novináři – to je potřeba přísně potrestat …ale prý to tito aktivisté myslí dobře.

Když jsou hranice prolamovány divokým davem a svět si mne čelo v bezradnosti nad tím, že neví, co má dělat – pak je nutné řešit nějakou ženu v cizí zemi, která tam spáchala zločin na dvou novinářích – je přece nutné ji osvobodit …ale asi to ti její ochránci myslí dobře.

Mohli bychom pokračovat dál a dál… Tento ,,Svět doktora Chocholouška“ je veliký, rozsáhlý a plný překvapení, která každým dnem přibývají. Mají jedno společné. Čím jsou nápady nesmyslnější, naprosto neproveditelné, tím více lákají dnešního ,,velikána“, člověka s velkou vizí, s dalekými cíli, které člověk z ulice není schopen dohlédnout. Jeho malost mu zastírá tu ohromnou velkolepost budoucnosti. Povšimněte si, jak se ono slavné ,,my to dokážeme“ ujalo ve všemožných oborech, každý rád řekne – ,,je to velká výzva“, když chce udělat něco šíleného. V různých článcích o Švédsku a jeho problémech s inkluzívním školstvím, tedy dalším šíleným nápadem, také zazní ono hrdé ,,je to velká výzva, ale my to dokážeme“.

A proto můžeme spolu s hrdiny filmu vykřiknout: ,,já se z toho Chocholouška zblázním“ a strčit mu další náboj do jeho houfnice. A kdyby se mu nepodařilo jedním úderem zničit vše, nevadí, posílíme ho dalším výkřikem: ,,my to dokážeme!“

ZF

chochol