C O   Ž I V O T   D A L  . . .   a  V Z A L

Zamyšlení a rozhovory o věcech

kolem nás...

...ale i o samotném smyslu života...


Inkluze – proč je tak žádoucí?

pravyprostor.cz

Inkluze – aneb už je šídlo z pytle venku

Administrace: Redakce on 26.2.2016.on 25.2.2016.

LUBOMÍR VYLÍČIL 26|02|2016

Před nedávnem rozbouřila hladinu veřejného mínění ministrině školství Kateřina Valachová se svým návrhem na tak zvané inkluzivní vzdělávání. Spontánní bouře odporu, která se okamžitě zvedla mezi rodiči i pedagogy, dávala tušit, že sluníčkáři a dienstbierovci zasáhli tentokrát velice citlivé místo naší společnosti. Naše děti a tím i naši budoucnost.

Běžnému občanu, nezatíženému sluníčkovou ideologií okamžitě došlo, o co tu jde. A na rozdíl od politiků, okamžitě viděl a odhadl i důsledky.  Tedy prudké zhoršení kvality a úrovně výuky těch tak zvaně „normálních“ dětí, demotivaci u handicapovaných, kterým bude upřena možnost úspěchu mezi sobě podobnými, další stresování přetížených učitelů a hlavně, jak to říci citlivě… změnu atmosféry a prostředí ve třídách.

To není o žádné diskriminaci nebo xenofobii. Nikdo z normálních rodičů ani pedagogů nevznáší námitky  proti tělesně postiženým dětem ve třídě. Nikdo si nemyslí, že by dítě na vozíku, nebo zrakově postižené mohlo zpomalit výuku, nebo změnit atmosféru ve třídách. To zase, milí novináři, nedělejte z našich občanů monstra!

Ovšem v případě mentálně postižených dětí už tu ale problém je. Veliký. Ale ani tyhle případy nejsou zjevně tou pravou, ale nevyslovovanou podstatou divokého „vzbouření na vsi“ mezi rodiči i učiteli. Je tu totiž ještě jedna, specifická skupina „jiných“ dětí. Děti s tak zvanými poruchami chování a ty tak zvaně sociálně znevýhodněné. Víme o koho jde a všichni tušíme, co přítomnost právě takového žáka udělá jak s výukou, tak s atmosférou a prostředím třídy, jak během výuky, tak i o přestávkách.

Právě zde je nebezpečí, kterému se většina rodičů snaží vyhnout už výběrem školy. Protože nejen výuka, ale i prostředí školy, do které budou své dítě posílat, je pro ně důležité. A není možné jim vyčítat, (i když to někteří krasoduchové dělají) že chtějí svého potomka uchránit co možná nejdéle od setkání s drogami, šikanou a asociálním chováním.

Nedávný průzkum společnosti SANEP, provedený ve dnech 12. – 17.2. 2016 na vybrané skupině 2039 dotázaných, kteří představovali reprezentativní vzorek obyvatel ČR ve věku nad 18 let, prokázal naladění obyvatelstva vůči tomuto sociálnímu experimentu jednoznačně. K názoru, že inkluze nemůže fungovat a že negativně ovlivní české školství se přihlásilo 90,3 % respondentů. Jen necelých 10 procent oslovených se zhoršení školství neobává. Podobný průzkum proběhl nedávno i mezi pedagogy. V něm se proti inkluzi vyslovili 4 z pěti učitelů.

Proto musí každého soudného člověka napadnout otázka. Proč na tuhle zjevně škodlivou hloupost, odmítanou svorně jak učiteli, tak i rodiči žáků, proč na ni ty naše úřady tolik a tak úporně tlačí? Mnozí tušili. A nemýlili se. Šídlo se z pytle vyklubalo právě v těchto dnech.

Podle zjištění novinářů z Práva a Novinek.cz, jde, samozřejmě a podle očekávání, o Romy. Česká republika před asi osmi lety prohrála u  Evropského soudu pro lidská práva spor s osmnácti romy. Ti ji žalovali za „diskriminační“ zařazení do zvláštních škol. Stát se tehdy kromě vyplacení odškodného zavázal přijmout taková pravidla, která ukončí diskriminaci romských dětí, které často mířily do zvláštních škol s diagnózou lehkého mentálního postižení.

A je to tu. Souvislost inkluze s tímto s rozsudkem potvrdil novinářům Práva i náměstek ministryně školství Stanislav Štech. Poté je upozornil, že pokud by se Česká republika bránila inkluzivnímu vzdělávání, mohla by se dostat do konfliktu s EU včetně pozastavení dotací.

To leccos vysvětluje. Ale na inkluzi netlačí jen ministerstvo školství. Snad ještě silnější tlak je cítit odjinud.

Tak jako všude, kde se usiluje o likvidaci něčeho normálního, něčeho co funguje a co je v souladu s přesvědčením  většiny obyvatelstva, najdeme i okolo inkluze naše milované nevládky a neziskovky. „Téma rušení vzdělávacího programu pro žáky s lehkým mentálním postižením bude zásadně důležité pro zajištění inkluzivního vzdělávání. Amnesty International, Evropské centrum pro práva Romů, Nadace Open Society Fund Praha a Česká odborná společnost pro inkluzivní vzdělávání proto připomínají české vládě, že musí stát za svým závazkem proměnit praktické školy v běžné školy a tímto zrušit vzdělávací program pro žáky s lehkým mentálním postižením,“ stojí v prohlášení na webu Nadace Open Society Fund. Co dodat?

Snad jen stručné vyjádření, které poskytl Právu zdroj obeznámený s přípravou zákona: „O handicapované děti tu až tak nejde. Hlavní je naplnit závazky plynoucí z rozsudku a ukončit údajnou diskriminaci dětí ze sociálně vyloučených lokalit.“

Také máte takovou radost jako já, že jsme pevnou součástí Evropské unie, jejíž rozvážná a moudrá politika neopomíjí ani zdánlivé maličkosti a jemně ale pevně kormidluje všechny občany Unie bez rozdílu ke společnému štěstí, obohacující vzájemnosti a nezadržitelnému pokroku? Také milujete ta nesčetná sdružení těch nejlepších z nás, kteří každodenně nezištně (od toho jsou přece neziskovky) pomáhají společnosti i tam, kde je nikdo nežádal?