C O   Ž I V O T   D A L  . . .   a  V Z A L

Zamyšlení a rozhovory o věcech

kolem nás...

...ale i o samotném smyslu života...


Proč nevěřím na integraci imigrantů

Všichni pořád jen mluví a mluví, ale každý něco jiného. Jedni říkají, že imigranti jsou přece dobří lidé, jen jim musíme dát šanci, jen to je lidské… Jiní pak citují zážitky s imigranty, kteří již před léty přišli do Německa, Francie. Líčí, jací jsou to špinaví a neurvalí lidé. Nu a kde je pravda, když si pak různé skupiny vzájemně popírají své ,,důkazy“.

Pravda je, že tzv. Sluníčkáři žádné důkazy nepředkládají, jen pořád mluví o tom, že je lidské imigranty přijímat a kdo to nedělá jen padouch a xenofob. To jsou sice silná slova, ale žádný důkaz, jen proklamace a přání, někdy až citové vydírání. Druhá skupina vykládá, že důkazů je mnoho, stačí zajet do nějakých čtvrtí, kde bydlí dřívější imigranti a tam se podívat a promluvit si s okolními domorodci. To už zní jako podklad pro skutečné ověření, jestli je to pravda, nebo ne. A je velmi podezřelé, že probleskují zprávy, že tomuto ověření pravdivosti brání vládní aparáty jednotlivých zemí. Zakazují dokonce vstup novinářů do táborů, údajně zakazují vypovídat o tamních poměrech i státním zaměstnancům, kteří tam zajišťují dozor. To je ovšem velice podivné. Vždyť by přece stačilo vyzvat nezávislé novináře různých novin ze všech zemí a umožnit jim volný vstup do těchto oblastí. Pokud je pravda, co říkají státní orgány, že je tam vše dobré, tak by lehce rozptýlili všechny obavy a mohli na tom demonstrovat, jak jsou imigranti přizpůsobiví a jak jsou užiteční… No, proč si tuto příležitost k osvětě pomýleného lidu nechávají uniknout? Proč jen, proč?

Ale ať je to tak, či onak, já mám jiný důvod, proč nevěřím, že je možná integrace TĚCHTO imigrantů do jiných národů.

Ta myšlenka je velice prostinká. Vychází z jednoho velmi zásadního rozporu mezi imigranty a ostatními. Každý stát EU je postaven na právním řádu jednotlivé země. Již od narození jsou děti postupně vedeny k tomu, že ve státě, ale i ve světě, existují zákony a těmi se každý musí řídit. Kdo se jimi neřídí, ten je zločinec a bude ve vězení. I když budou vždy jedinci, kteří se budou snažit právní řád nedodržovat a zákony porušovat, přesto nikdo nepochybuje, že stát stojí na zákonech.

Jenže národnosti stojící a existující na náboženských pravidlech, mají jako prioritu vždy zákony a předpisy svého náboženství. A tady je důležitá podstata příslušného náboženství. Například Buddhismus stojí na nenásilí a neubližování žádnému tvoru. Tyto směry také věří v zákon karmy, který každý zlý skutek oplatí při dalším vtělení, v dalším životě. Tyto aspekty vedou tyto věřící k nenásilným postojům a ke snaze nikomu neublížit. Potom takové náboženství nestojí ani proti právnímu a trestnímu řádu společnosti. Křesťanství ve svých temných dobách bylo náboženstvím krve, mučení a znásilňování duší i těl. V těchto dobách stálo nad světskými zákony a ovládalo i panovníky. Ale tato moc křesťanství je pryč a dnes se již musí podvolit společenskému řádu. Avšak muslimská náboženství jsou jejich věřícími chápána jako Boží příkaz, a protože není ničeho, co by se vůbec mohlo i jen přiblížit Bohu, je jasné, že pozemské a společenské zákony nemohou v žádném případě stát proti Božím příkazům. Z toho vyplývá, že skutečně věřící Muslim nebude nikdy respektovat světské a státní zákony, pokud budou jakýmkoliv způsobem v rozporu se zákony jejich Boha. Také slib, že kdo zemře pro svou víru, bude vpuštěn do nebe, nestojí příznivě k dodržování státních zákonů.

S takovýmto smýšlením není v žádném případě možné, aby spolu v jednom státu žili lidé, kteří se musí řídit trestním a společenským řádem s lidmi, kteří se řídí jen náboženským řádem. Rozpor je o to větší, že právě muslimská víra je velmi konzervativní a nezná žádné kompromisy. Tím ale současně dává svým věřícím oporu v chaotickém světě, který dnes vidíme všude kolem sebe. Ve světě plném neustálých změn, které ale ve svých dlouhodobějších důsledcích většinou vedou k degradaci morálních hodnot člověka. Právě proto, že klasifikace tohoto našeho systému skutečně vyznívá negativně, vyznívá pak postoj muslimských náboženství o to pravdivěji a také jeho tvrdý postoj je jeví oprávněný. Tento systém ,,řádu“ v chaosu dává věřícím oporu a perspektivu v ,,lepší svět“. Proto má tato víra mnohem pevnější základ, než náš konzumní svět, ale i věrouky, které nemají takovou výraznou pevnost. Čím má náboženství více jasných příkazů, tím je pro dnešního člověka ,,srozumitelnější“ a dává mu větší oporu. Není třeba nějakých složitých mnohoznačných výkladů, stačí jen: ,,dělej toto, nesmíš dělat tamto…“

Říkám tedy, že je nemožné dát dohromady dvě skupiny lidí, z nichž jedni se budou řídit právním řádem národa a druzí jím budou s celou vážností a přesvědčením pohrdat a budou se řídit zcela odlišným náboženským řádem. Takovéto nesourodé společenství nemůže harmonicky fungovat a o nějaké skutečné integraci nemůže být řeč. Je možná jedině jakási koexistence, kdy uvnitř původního národa bude v určité fyzické, nebo společenské izolaci žít jiný národ. Každý se bude řídit jinými zákony, ale hůře to bude snášet národ hostitelský, protože ten nese tíži udržet ve státu fungující systémy. Takové jsou již postřehy ze světa z předchozích ,,pokusů“ o integraci. Imigranti si žijí ve svých komunitách podle svých dřívějších zvyků a stát předstírá, že to nevidí. Ono mu nic jiného nezbývá, protože přece nemůže přiznat, že v jednom státě a národu platí zákony jen pro někoho a pro určité lidi prostě zákony neplatí. Za to, za co budou někteří zákonem trestáni i vězením, u ostatních se to bude přehlížet. To ale musí vést k pocitům nespravedlnosti a pochopitelnému závěru původních obyvatel: …Když příchozí nemusí zákony dodržovat, pak je nebudeme dodržovat ani my! Co z toho MUSÍ vzejít je zcela jasné a já nechám na každém, aby si závěr doplnil sám…

 

Na doplnění přikládám video člověka, který není úřednický teoretik, ani filozof – je to samotný Muslim a tomu bychom už mohli věřit, že o tom ,,něco ví“ a to z vlastní zkušenosti.