Vyšší princip záchodového prkénka…
Tak nám manželka koupila nové záchodové prkénko a já jej hned namontoval. A je to zvláštní, jako by s tím prkénkem vstoupilo do našeho života něco pozitivního. Což zní směšně, nebo jako nadsázka či ironie. Ale vlastně to není vůbec legrační a je v tom hluboké a docela hrozivé zjištění.
Pravda, vzpomenul jsem si sice ihned na jednu docela dobrou komedii Hon na myš, kde ústředním sloganem byl výrok – …bez špagátku by byl ve světě chaos, ale u prkénka je podstata zcela jiná a smích nevyvolá.
Prkénko je samo sklápěcí a já se přistihnul, že se se zalíbením vždy dívám, jak se pomalu sklápí, až měkce dosedne na keramickou základnu. Dívám se, zpytuji své nitro a přemýšlím, co mne na tom tak fascinuje.
A náhle přichází pochopení! To poselství prkénka je poznání: ,,konečně něco funguje“, ,,…v něčem je řád a něco dává smysl“.
Když pozorujeme svět, myšleno ten náš, lidský, tak jediné, co člověka musí okamžitě napadnout, je slovo CHAOS. Toto slovo výstižně charakterizuje ten základní ,,rys našeho světa“. Všechno včera ,,normální“ je dnes označeno za špatné a všechno včera nazývané úchylným, nenormálním, nezákonným a nemorálním je oslavováno jako cosi nádherného, pro co stojí žít. Pokud člověka právě nevytáhli z inkubátoru, kam se dostal po umělém oplodnění a byl tak ,,vyroben“, jak se třeba říká o ,,výrobě hovězího skotu“, a má-li za sebou nějaké ty životní zkušenosti, pak musí být totálně zmaten. Jak mohou být sexuální úchylky chvályhodné, proč mám mít pochopení pro feťáky, kteří zaberou cizí dům, proč je lhaní náhle správné, proč si mám nadávat za to, že nejsem homosexuál, proč mám nenávidět někoho, nebo dokonce celý národ proto, že mi to někdo poručí i když mi dotyční ničím neubližují, proč se mám stydět za to, že jsem běloch a nejsem muslim, proč mám vše, co jsem pracně získal vlastní prací, odevzdat někomu, kdo to pouze chce a ničím se na tom nepodílel, ještě navíc mnou pohrdá, proč mám sebou pohrdat za to, že o sobě odjakživa vím, že jsem muž a ani na tom záchodku nejsem šokován, cože to mám na těle a nechci se toho zbavit, abych udělal radost nějakým ,,aktivistům“. Na jedné straně mám odsuzovat muže, že se podívají na ženu, když ona chodí úmyslně téměř nahá a je to ,,její právo“. Na druhé straně mám vysoce ctít ženy, které se chtějí plně vyrovnat mužům ve všem mužském, být ženskou pro ně už není dost velká ,,výzva“, chtějí se poměřovat s muži i fyzicky. Mám v morálním pohrdání odsuzovat někoho, kdo pronese vulgární slovo, ale jiného mám za totéž obdivovat, mám u někoho odsuzovat nedostatek taktu, ale mám jásat nad ,,objevem“ v Paříži, kde zavádí veřejné močení mužů, zřejmě abychom přišli o důvod to vyčítat přistěhovalcům. Ne, tento svět není pro normální lidi, dokonce ani pro morální, nebo s nějakým cítěním a vkusem, ani trochu není…a umělecký projev, kdy se na výstavách člověk představuje rozkuchaný, nebo se nosí po náměstích nad hlavou velké lejno – to je obraz lidstva vskutku velmi výstižný.
Kdysi jsem prováděl nějakou technickou zakázku v ústavu pro choromyslné. Tehdy jsem tam potkal, jak se tehdy ještě smělo říkat, blázna, kterému říkali Eda. Eda byl přátelské povahy a tak se kolem nás pořád motal. Jeho bláznivé nápady byly k zasmání a ani ve snu by mne nenapadlo, že se dožiji dne, kdy dojdu k následujícímu zjištění – strašnému zjištění. Blázen Eda je chytřejší, a jeho nejpitomnější nápady jsou ničím proti obyvatelům tohoto světa a jejich vůdcům. Že se pomatené, zvrácené a sebezničující nápady budou oslavovat v televizi, v novinách, že politici budou pochodovat s homosexuály s holými zadky, kteří se bičují, to bych jistě nikdy nečekal. Protože jsem zůstal normální, nemohu blázna pochopit. Ale vzpomínám si na rozhovory s dozorci v tom zařízení a oni říkali, že když byl blázen agresivní, byl zavřený do kobky a jídlo mu tam strčili tyčí. No, já nevím, ale bylo to vyzkoušené a fungovalo to, i když dnešní Slunkáči, kudrnáči, pankáči a ne/ziskovkáři by z toho dostali psotník a psinku. Ale proti těmto chorobám jsou dnes už přece injekce, a kdo se nechá očkovat, ten už se nebojí, aspoň podle reklamy…
V tom šíleném světě řízeném Edou a jeho přáteli/pacienty/ se pomalu vše vymyká z řádu a němá většina se s tím rychle a bez odporu sžívá. Pomalu tedy mizí jakýkoliv záchytný bod, o který by se normální mysl normálního člověka mohla opřít. Nastupuje jen šílený vír, chaos, bláznovství úředně požehnané, chtěné a vyžadované. Bláznovství jako ctnost, vyznamenání, hodnost i cíl. Nejsi-li blázen, pak musíš být fašista. Budeme tě honit, pomlouvat a časem se tě zbavíme. Svět patří bláznům a ostatní musí být odstraněni, aby bláznům nekazili náladu. Eda taky jezdil po celém blázinci na motorce, která neexistovala. Nevím, co by udělal, kdyby mu někdo tvrdil, že žádnou motorku nemá…
I když novým ,,stvořitelům světa“ to bude možná připadat divné, přesto je jisté, že člověk potřebuje nějaký jednoduchý, jasný a spravedlivý řád. Potřebuje to jeho nitro, dokonce i toho tupého konzumenta, který si ještě pořád myslí, že když bude mít dobrý žvanec, dovolenou a mobil, že má vše, co jeho duše potřebuje. Pardon, duši nezná, neuznává a popírá. Takže to opravím, místo duše budeme říkat hlava a břicho, základní oblasti člověka – dohromady ,,sexytělíčko“. Proč prchají lidé z civilizovaného přepychu do islámského státu? Protože tam je ještě nějaký řád, který lidem dává oporu. Ano, násilnou, despotickou, ale pořád ještě nějak pochopitelnou. Každý člověk, ještě než propadne úplnému rozkladu osobnosti, bude vnitřně toužit po nějakém řádu.
A když už je všude chaos, nepořádek, zvůle a úchylnost, hledáme řád aspoň v technických hračkách, robotech a počítačích. Stroje jsou naším dalším ideálem, protože v nich musí být řád, jinak by nefungovaly.
Snad proto je pro mne pomalu se sklápějící prkénko na záchodě mnohem užitečnější a dává mi větší pocit harmonie a řádu, než svět bláznů kolem mne.
Nepřipadá vám to smutné?
Ne?
Aha, rozumím…
Připadá vám to normální? Pak jste tady dobře a doma, budoucnost patří vám. Ani trochu vám nezávidím a moc se těším, až po smrti odejdu mezi nějaké normálnější obyvatele onoho světa.
Věřím, že existují ve vesmíru místa, kde není vládcem Eda, ale někdo jiný. A jestli vyrobíme ze zeměkoule jedny velké Bohnice, pak si myslím, že nás bude víc, kdo budeme chtít odjet někam hóódně daleko a už se sem, do Ráje choré, neziskové, homosexuální, emancipované, nebílé šílené mysli /RCHNHENM/, takzvaného ,,hnízda euromyšleníbláznivýchmyší“, už nikdy, ale skutečně nikdy, nevracet…a ani záchodové prkénko mne tu už neudrží…
Pěkně si to tady užijte…jó, abych nezapomněl …a pozdravujte toho svého Edu.
