protiproud.cz
Lidé jako krysy: Jak funguje drezura v současné společnosti? Bližní je jen potrava. Proč jsou politici sborem hlodavců? Nic osobního. Morálku je třeba podrývat postupně. Jak se stát děvkou? Nemusíme se nechat zotročit
„Celé civilizace se ponořily do těžké krize, protože vládnoucí menšina najednou začala věřit mýtům, které sama vložila do vědomí mas, aby jimi manipulovala.“ Historik Arnold Toynbee
Manipulace je nástroj pro řízení a ovládání lidí, v důsledku čehož ovládané osoby vykonávají takové činnosti, které by bez použití tohoto nástroje nikdy nedělali, nebo se naopak zdržují takových činností, které by naopak dělat bylo záhodno.
Co je manipulace
Lež je přirozená družka a nejvýraznější znak manipulace, protože pokusy řídit lidi či celé skupiny lidí, aniž by s nimi byly odsouhlaseny požadované cíle a nástroje k dosažení těchto cílů, vždy narazí na odpor. V tomto případě se před iniciátorem řídícího aktu otevírají dvě cesty:
pokusit se vynutit plnění jím požadovaného jednání, tj. prolomit odpor (otevřené řízení);
maskovat řídící akt takovým způsobem, aby nevyvolával námitky (skryté řízení).
Je morální skrytě ovládat jinou osobu proti její vůli? To záleží na morálnosti cílů vytýčených řídícím činitelem. Pokud je jeho cílem získat vlastní prospěch na úkor ovládané oběti, pak je to určitě nemorální. A jelikož manipulace s dobrými úmysly je spíše výjimkou než pravidlem, budeme předpokládat, že manipulace je ovládání člověka proti jeho vůli a přinášející iniciátorovi jednostranné výhody. Iniciátora, který je původcem řídícího aktu, budeme nazývat manipulátorem, adresáta tohoto aktu budeme považovat za oběť (manipulace).
Manipulace je tedy druh skrytého řízení určovaný egoistickými cíli manipulátora, který přináší oběti újmu (materiální nebo psychickou).
Manipulace není možná bez vytvoření vhodných podmínek, jejichž popis je uveden v knize „Osvícené srdce“ Bruna Bettelheima, z níž můžeme vydělit celý postup manipulace podle následujících pravidel:
Pravidlo 1. Přinutit člověka zabývat se nesmyslnou prací.
Pravidlo 2. Zavést vzájemně si odporující pravidla, aby bylo nevyhnutelné jejich porušování.
Pravidlo 3. Zavést kolektivní odpovědnost.
Pravidlo 4. Přesvědčit lidi, že na nich nic nezáleží.
Pravidlo 5. Donutit lidi předstírat, že nic nevidí ani neslyší.
Pravidlo 6. Donutit lidi, aby překročili vnitřní červenou čáru.
Manipulátor se naprosto podvědomě, zato vytrvale, snaží vytvořit mezi lidmi atmosféru nesouladu, kdy „člověk člověku je vlkem“ a nemá žádný pojem o příslušnosti k celku. Abyste toho dosáhli, musíte zrušit morálku. Indikátorem porušené morálky je chování, při němž osoba zradí a vyžírá své bližní.
Drezura krys
Nejživější a plnokrevný příklad manipulace, jaký se dnes praktikuje na homo sapiens, používali lidé po staletí v boji se svými konkurenty o místo na slunci – s krysami:
Tato zvířata jsou proslulá především svojí neuvěřitelnou schopností přežít. Základem jejich vitality je sociální soudržnost. Krysy jsou nečekaně společenská zvířata. Společně chodí „do akce“, navzájem si pomáhají, spolu se brání, a pokud je to možné, berou raněné s sebou. Krysy se pohromadě vnímají jako jediný organismus a jako jediný organismus se také chovají. Rychle si vyměňují informace, rychle se varují před nebezpečím a předávají si obranné dovednosti. Při takovém chování neexistuje žádná individuální výhoda. Obranný mechanismus má morální povahu.
Experimenty prováděné americkými biology ukázaly, že krysy cíleně pomáhají svým bližním v nouzi a dokonce se s nimi dělí o potravu, kterou by mohly sežrat samy. Krysy se navzájem osvobozují z pasti, i když se pak osvobozený jedinec dostane do oddělené místnosti, tudíž pozorované sociální chování nelze vysvětlit touhou předejít vlastní osamělosti. Zdá se, že pohled na uvězněného příbuzného způsobuje kryse negativní emoce, které dokáže přemoci pouze tím, že mu pomůže.
Jedním z nejúčinnějších způsobů boje proti krysám je narušení jejich obrany. A jelikož obrana je založena na morálce, vlastní metoda se opírá o rozvrat krysí morálky. Morálku nelze zničit najednou u všech. Je možné ji nahlodat u samotáře, a dokonce ani tam ne okamžitě. Podrývat morálku je potřeba postupně. Za tím účelem jsou nastoleny podmínky, při nichž rozhodující význam získává racionální logika. Hlavní věc je dosáhnout prvního kroku: vyvolat jednání, které bylo dříve považováno za absolutní tabu.
To se provede následujícím způsobem: Vyberou velkou a silnou krysu, dlouhou dobu ji nechají hladovět a pak do klece vhodí čerstvě zabitou krysu. Po krátkém váhání hladová krysa sežere svého mrtvého soukmenovce. Racionální logika naznačuje: toto už není můj druh, toto je jídlo. Jemu je to už jedno, ale já musím přežít. Jíst se musí.
Podruhé se morální laťka vyzdvihne o něco výše. Do klece vhodí sotva živé zvíře. Nové „žrádlo“ je sice téměř mrtvé, ale stále naživu. Racionální logika opět přináší řešení: Stejně zemře, ale já musím žít. A krysa opět sežere svůj vlastní druh – nyní prakticky živého jedince.
Potřetí do klece vhodí zcela živé a zdravé „žrádlo“ – slabou krysu. U silné krysy je znovu aktivován racionální logický algoritmus. Je to pořád stejné, usoudí. K čemu bude, když oba zemřeme? Ať přežije silnější. A v tomto případě přežije opravdu jen ten silnější.
S každým novým pokusem zabralo kryse rozhodování vždy o něco méně času. Zároveň se zvyšovala úroveň nemorálnosti každého nového kanibalského aktu. Po nějaké době se krysa už vůbec nerozmýšlela. Ke svým druhům začala přistupovat jako k žrádlu. Jakmile byla vhozena do klece nová krysa, okamžitě se na ni vrhla a pohltila ji. Od okamžiku, kdy přestala váhat, zda má žrát nebo ne, byla její morálka zničena. Neměla už žádné zábrany. Pak ji vypustili zpět do společenství, odkud byla vyčleněna. A už to nebyla dřívější krysa. Bylo to stvoření bez morálky. Ve svém jednání se řídila pouze logikou racionálního egoismu. Ostatní to ovšem nevěděli. Přijali ji zpět mezi sebe a plně jí důvěřovali.
Tato morální zrůda podobná kryse učinila velmi rychlý závěr: proč se někde honit za žrádlem, když je ho všude kolem dostatek, navíc teplé a čerstvé. A logika racionálního egoismu se proměnila v čin: Krysí kanibal si vyhlédl nic netušící oběť a sežral ji.
Drezura lidí
Přesně podle stejného schématu detailně zkopírovaného z praxe boje s krysami probíhá drezura lidí v konzumní společnosti. Logika je prostá a přímočará. Konzumní společnost vyžaduje spotřebu. Jakákoliv omezení spotřeby jsou nebezpečná a musejí být okamžitě a bezohledně podrobena utilizaci. Vše, co překáží spotřebě, patří do popelnice. Žij ještě dnes! Vezmi si od života všechno! Miluj! Děti? Teď ne, možná později, raději však nikdy. Péče o rodiče? Přežitek! Do pečovatelského domu s nimi.
Spotřebitelská morálka učí: bližní do přírody nepatří. Všichni jsou cizí, všichni představují potenciální zdroj potravy. Nejlepší zdroj potravy jsou tvoji blízcí, kteří se považují za tvé příbuzné. A kteří netuší, že je jako zdroj potravy vnímáš. Oni ti věří, tak se skrze ně nasyť.
Lidská přirozenost se takovému chování příčí. Proto musejí být nasazeny ty nejtěžší páky:
Kolik miliónů diváků se zaujetím sledovalo reality show „Kdo přežije“, „Survivor“, „Trosečník“, „Robinsonův ostrov“ a tak podobně! Přitom paradigma těchto seriálů je naprosto kanibalské: Soutěžící jsou vysazeni do extrémních podmínek a namísto toho, aby se spojili a zajistili si tak lepší podmínky pro přežití, každý den musejí vyloučit („sežrat“) jednoho ze svých „blízkých v nouzi“. Technologie výchovy krys-kanibalů je zde uplatňována naprosto bez skrupulí. Veškerá ničivá síla je zde soustředěna na rozklad morálky. Všemi možnými způsoby se vymycuje pojem „bližního svého“.
Týká se to i vašich blízkých ve vlastní rodině. Především v rodině! Jak krysaři uplatňují své umění manipulace:
Zadejte ve vyhledávači dotaz „Jak se stát děvkou“ a vyjedou vám zajímavé titulky:
„Jak se stát prostitutkou snadno a rychle“
„Chtěla bych se stát děvkou! – Rady pro pravé ženy“
„Od sexuální rohožky k dívce jeho snů“
„Už dávno minuly dny, když slovo „děvka“ znělo ženě jako urážka.“
A texty pod těmito titulky:
„Tím, že vyvolává u mužů žádost i nenávist, někdy i závist – především u žen, prochází životem lehce a nenuceně bez toho, aby se nad něčím mrzela a čehokoliv litovala.“
„Pokud jste připraveni přestoupit a pokračovat dál bez výčitek svědomí a s jasným vědomím, že se vás to netýká, že to nepotřebujete – pak vzhůru do toho, odvážným krokem vstříc svému snu!“
Vskutku podnětné jako příprava na konkurz krásy, jemuž z nějakého důvodu chci říkat krysí konkurz, nebo na různé reality show, kde se za hlavní výhodu považuje schopnost bez váhání střelit do zad svého bližního a tím se usadit na papundeklovém piedestalu.
Nic osobního – jen byznys
Stejná filosofie je prostě a přímočaře přenesena do oblasti hospodářství, kde je nezbytná spolupráce či vzájemná pomoc vyvážena kanibalismem: „Nic osobního, je to jen obchod“ a „Bolivar nesnese druhého“. A samozřejmě do politiky, kde pomalu ale jistě, podobně jako krysaři pěstují krysí kanibaly, političtí technologové vychovávají kanibaly lidské:
První krok, pojídání mrtvoly, znamená sliby, které je nereálné splnit. Logika: pokud neslíbíš tři plné nůše, nebudeš zvolen. Zvolí někoho jiného, horšího než ty, ale sliboval hory doly. Společnost bude tak jako tak podvedena, jenomže v prvním případě budeš za hlupáka, kdežto v druhém případě mezi zvolenými, tudíž ber druhou možnost.
Analog druhé fáze, pojídání polomrtvého kolegy, znamená zrušení morálky a čachrování s pozicemi ve straně. Logika je také jasná, na volební kampaň jsou potřeba peníze. Pokud ze sebe uděláš „gymnazistu“, peníze seberou konkurenti. Ve výsledku peníze někdo sebere tak jako tak, a ten pak bude zvolen. Pak je raději shrábni sám, než aby z nich těžil někdo jiný.
Třetí fáze, požírání živého a zdravého kolegy, znamená lobování za zákony, které škodí zemi. Logika je stejná. Odmítneš-li mít podíl na přímém loupení veřejných peněz, udělá to někdo jiný. Kanibalský zákon tudíž bude prosazen. A není snad jedno, přes koho tak bude učiněno? Lepší, když na tom vyděláš sám.
V důsledku toho dnes vládnoucí politické garnitury představují sbory „krys“ vypěstovaných z poslední etapy. Nic jim není svaté – nic osobního, jen obchod. A tento proces se nedá zastavit. Jen bude stále sofistikovanější a podléhat logice racionálního egoismu.
A na všetečné otázky občanů vyžadujících „politiku pro lid“ to v očích politických matadorů zajiskří cynickým odhalením: od infantilního „no, jak bychom mohli neslibovat“, ke kanibalskému „lid je stádo, které potřebuje ustájit.“ Všechno je to v pořádku a zákonité. Dobytek nemůžeš milovat, protože pak bys ho nemohl pojídat.
Nový krysí úděl
S kanibaly po vzoru krys jsou dva problémy a oba jsou globální a neřešitelné.
1. Kanibal-krysa se neustále bojí. Zatímco požírá svého bližního, neustále riskuje, že se sám stane hlavním chodem k obědu. I když má silné zuby a zvířecí instinkty, nedejbůh otočit se zády, nedejbůh oslabit svoji dravost. Někde poblíž je další kanibal se silnějším aparátem dravce, pozorně sleduje ostatní ve svém okruhu a vybírá si kořist. Proto není divu, že oligarchové mají tak napjaté tváře, když mohou být kdykoli sežráni zaživa.
2. Reprodukce kanibalů musí být neustále udržována, protože samy se nerozmnožují, zato se dokonale rekrutují. Avšak podporou (a rozšiřováním) této reprodukce rozmnožují a podporují konkurenty hledající své místo na slunci – viz bod 1.
A co ti, kteří ještě nejsou připraveni jít přes mrtvoly a svačit člověčinu? Co mají dělat? Jak přežít v podmínkách, kdy počet kanibalů na metr čtvereční ve městech převyšuje počet těchto metrů? Ve filmu „Vetřelec“ bylo mimozemské monstrum alespoň navenek snadno rozpoznatelné, ale tito vypadají, chovají se a dokonce i páchnou jako praví lidé, a někdy dokonce líp. Tady se potom nabízí hlavní, ne-li jediný znak, který odděluje kanibala od obyčejných lidí, totiž zoufalá vášeň pro manipulaci s lidmi okolo, ať jde o spolupracovníky nebo ne. Kdo má oči, ten vidí.
Jak krysím kanibalům čelí příroda
Když společenství krys nepochybně sezná, že se mezi ně vetřel vlk v ovčí kůži, krysy jednoduše opustí místo svého působiště. Přičemž podle pozorování odejdou ve sto případech ze sta. Zvířata se doslova bojí nechat se nakazit povahou transformované krysy. Obávají se, že se z nich stanou stejné morální zrůdy. Instinktivně vycítí, že pokud jejich podvědomí přijme nová pravidla, vznikne společenství bez zábran, společenství zrádců, společenství konzumentů. Atmosféra nemorálnosti zničí sociální mechanismus obrany a všechny krysy zahynou.
Přibližně totéž, byť nevědomky a na úrovni reflexe, dnes demonstruje lidská společnost. Uskromňování, čili vědomý přechod od bohatších konzumních vrstev společnosti, kde je podíl kanibalů vyšší, k méně rozežraným, kde podíl kanibalů není tak dusivý, je instinktivní, avšak naprosto věrné napodobování přirozené moudrosti krysího společenství. Střídmý životní styl jako obrana před „pohlcením“ není nový jev. Vynalezl ho řecký filosof Anthistenés a byl označen za kynismus. Mezi nejslavnější kyniky patřili Diogenés, Dioklecián, nebo Lev Tolstoj.
Instinktivní kynismus dnes vyznává obrovská část mladých lidí, kteří odmítají být vtaženi do „krysího honu“ za kariérou a penězi. Je jim zatěžko používat nízké intriky v boji o místo čtvrtého asistenta pátého manažera. Chtějí se osvobodit od kanibalů-krys. Zatím jde jen o podvědomou reflexi, ale problém ohrožení civilizace ze strany kanibalů-manipulátorů znamená dnes naprosto novou výzvu, dosud ještě nedostatečně rozpoznanou a prakticky mimo veřejnou debatu. Nicméně myšlenka izolovat se od kanibalů a nevstupovat s nimi do styku je velice potřebná.
Altruistická terapie
Je docela možné, že se na tyto nelidské kreatury najde účinnější lék. Musí se najít. Už jen proto, že navzdory ujišťování hédonistických misantropů a umanutých libertariánů není egoismus v žádném případě podporován přírodou:
„Zjistili jsme, že evoluce vás potrestá, pokud jste sobecký a krutý,“ říká vedoucí autor amerického výzkumného týmu a profesor mikrobiologie a molekulární genetiky Christoph Adami. „V krátkodobém horizontu a proti některým specifickým oponentům mohou některé sobecké organismy získat výhodu. Avšak v rozsahu evoluce nemá egoistické chování podporu.“
Článek s výsledky této studie byl publikován v časopise „Nature Communications“ a je založen na teorii her, která se používá v biologii, ekonomii, politologii a mnoha dalších vědeckých disciplínách. Posledních třicet let výzkumu se z velké části zaměřilo na původ kooperace, protože ta se vyskytuje v mnoha formách života, od jednobuněčných organismů až po člověka.
Autoři této studie, Christoph Adami a Arend Hintze, měli obavy, že následování strategie nulové determinace (ZD – Zero-determinant strategy) by fakticky zničilo spolupráci a vytvořilo svět plný sobeckých tvorů. Proto použili počítačové algoritmy k simulaci stovek tisíc experimentálních her a zjistili, že strategie ZD nemohla vzniknout evoluční cestou. Zatímco takovouto strategii je výhodné používat proti soupeřům, kteří ji neznají, naprosto špatně funguje proti jiným ZD-hráčům.
„V situaci vývoje různých populačních strategií potřebujete další informace, abyste přesně odlišili jednoho od druhého,“ říká Adami.
„Jedinou nadějí na přežití ZD-hráče bude znalost, kdo je jeho soupeř, “ doplňuje Hintze. „ZD-hráči budou vyhrávat pouze do chvíle, kdy zbudou už jen samí ZD-hráči, proto z dlouhodobého hlediska budou muset opustit své sobecké strategie a začít více kooperovat. V takovém případě však už nebudou ZD-hráči.“
Učit se od mravenců
Spolupráce je základním atributem lidské společnosti, ale i celého světa zvířat. Mravenci žijí v koloniích. Lvi loví ve skupinách. Včely dělnice pracují pro celé včelstvo a dokonce umírají, aby ochránily úl.
Konflikt mezi individuálními zájmy a veřejným zájmem mátl vědce po mnoho desetiletí. Trio výzkumníků (biolog Thomas Flatt, matematik Timothy Killingback a švýcarský programátor a populačního biolog Jonas Bieri) vyvinulo unikátní model, který teoreticky vysvětluje přínosy spolupráce. Podle jejich závěrů altruisti nejenže přežívají, ale prosperují a udržují své počty v dlouhodobé perspektivě. Přínos nového modelu, podle názoru jeho hlavního tvůrce Flatta, spočívá především v mimořádné jednoduchosti a zároveň v univerzálním přístupu, který lze aplikovat na všech biologických úrovních „od hmyzu po člověka“ (Proceedings of the Royal Society B:. Biological Sciences).
Současně americký antropolog Samuel Bowles, který shrnul všechna dostupná archeologická a etnografická data, dospěl k závěru, že úroveň agrese mezi tlupami paleolitickými lovců-sběračů byla dostatečně vysoká na to, aby zajistila distribuci genů odpovědných za altruismus uvnitř lidské tlupy. Navzdory tomu, že nositelé „altruistického genu“ častěji umírali a zanechali po sobě méně potomků ve srovnání s egoisty vlastního kmene, „altruistický gen“ se přesto musel šířit – za podmínky, že přítomnost oddaných altruistických hrdinů v kmeni alespoň mírně zvýšila šance na vítězství ve válce se sousedy.
Nemluvňata a šimpanzi náš vzor
Pokud morálně naprosto degradujeme, budeme se učit od našich menších bratrů:
Experimenty s půldruhého roku starými dětmi a s mladými šimpanzy ukázaly, že oba druhy jsou ochotni nezištně pomoci jinému jedinci v obtížné situaci, pokud dokážou pochopit, co obtíž způsobilo a jak ji překonat. Nesobecký altruismus u šimpanzů se poprvé podařilo dokázat teprve v přísném experimentu. Bývalé pokusy tohoto druhu totiž skončily neúspěchem, protože během experimentu, který měl demonstrovat altruismus, se šimpanzi museli dělit s někým jiným o potravu. Tentokrát však experimentátoři od nich nevyžadovali tak silnou oběť a všechno dopadlo podle očekávání. (Felix Warneken, Michael Tomasello: Altruistická pomoc mezi lidskými kojenci a mladými šimpanzi. Science. 2006. V. 311. P. 1301-1303.)
Doufejme, že se poučit dokážeme.
