ŽIVOT.

   NADĚJE.

   Člověk potřebuje Naději, bez ní by padnul pod tlakem světa velice rychle. Jenže je problém, co si pod tu naději přiřadit. Mít naději v politicích se jistě nevyplácí, politici nemají stálost, ale naděje musí mít stálost, jinak se jí nedá věřit. Mít naději v lidech, to je taky ošidné. Lidé jsou proměnliví. Jednak podléhají vlivům zvenčí – někdo je navede, dá jim falešné informace, pomluví Vaši osobu, nebo prostě změní názor. Kdo chvíli stál - už stojí opodál. Vše je v pohybu, ale člověk potřebuje něco stálého, co bude platit nejen dnes, ale i zítra a pozítří. Na nekonečných změnách, nestálosti pravidel se nedá stavět, pak člověk raději žije jen ze dne na den. To ale nedává žádnou naději, žádnou budoucnost…

   Svět a lidské nápady jsou proměnlivé, proto je nutné sáhnou někam jinam, chce-li člověk mít i budoucnost, nejen vrtkavou přítomnost.

   V člověku samém existuje nějaká, řekněme ,,nesmrtelná“ hodnota, která nemusí být závislá na vrtkavosti světa. Tou hodnotou je jeho vnitřní osobnost, jeho ,,já“. Některými bývá nazývána egem/to nemá nic společného s egoismem, ale jen s individuální osobností/, jiní dokonce používají název duše…. A právě v tomto názvu, který je v lidstvu od nepaměti, je dnes velký rozpor. Mystici, okultisti a lid náboženský si tento pojem přivlastnili, používají tohoto názvu jako čehosi, co souvisí jen s jejich zvláštním kultem a pohledem na svět. Ve skutečnosti pojem ,,duše“ nemá nic společného s žádným náboženstvím, mysticismem, ani nějakou filozofií. Je to něco tak reálného, jako je třeba mozek, ale jiného ,,skupenství“, které svými smysly neumíme spatřovat.

   Pojem ,,svérázná, individuální osobnost člověka“ souvisí přímo se slovem ,,duše“ a ne s církevními naukami a pojmy. A jestli se člověku zdá ono slovo příliš mystické, náboženské, nebo jinak ,,podivné“, ať si je prostě nahradí pojmem ,,má osobnost“, nebo něčím jiným, pod čím bude chápat to nejvnitřnější v něm samém - prostě sebe sama…tedy to, co se v něm raduje, nebo pláče, je schopno soucitu, nebo i odporu k lži a podvodu – to dobré v něm, to, co touží po lásce, míru, svobodě – to je duše člověka, ať už si ji pojmenuje jakkoliv.

   Pokud člověk uvěří, že je v něm samém něco více, co přesahuje tento bláznivý svět, pak přichází naděje v lepší, hodnotnější život, naděje v další cestu, naděje v lepší společenské zřízení. To proto, že duše člověka směřuje vždy tam, kam to člověka vnitřně táhne, tedy k jeho ideálům. Když člověk touží po dobru, míru, lásce, jistě ho tam jeho duše dovede. Jestli to bude tady na Zemi, to záleží i na těch dalších duších a jejich přáních. Pokud to ale nebude možné tady, pak si duše určitě nejde cestu tam, kde to možné bude.

   Naslouchejme své duši a budeme vědět, co ve světě je správné a co jen vylhané. Bojujme taky o skutečné hodnoty – pravdu, morálku, lásku – protože to je ,,řeč duše“, to podporuje duši, oživuje ji to, probouzí a vytahuje ji to z příšeří, kam ji zahnal svět politiky, válek, lží, skepse.

   A když nám svět bude brát každou naději, pak ji hledejme ve své duši, jen ona zná jinou naději - Naději duše, rozumí jí a chce za ní jít - vyslyšme ji už konečně….

Všichni bychom chtěli být šťastní, a proto bychom chtěli umět řídit náš život tak, aby nám štěstí přinesl...

Dokážeme se změnit? Nebo se jen dokážeme zničit?

Tvorové na bázi uhlíku!

Nezměníte-li své jednání

Budete zcela zlikvidováni a nahrazeni něčím užitečným!

Odpočet je možno zastavit jedině radikální změnou Vašeho chování.

Zdá se, že jsme dostali ještě trochu času...ale ten neúprosně mizí

VOLBY NÁS POSUNOU KE ZKÁZE, NEBO JEŠTĚ K ZACHOVÁNÍ - ZÚČASTŃÍTE SE, NEBO SE NECHÁTE JEN ROZEMLÍT?

Datum odpočtu je jen symbolické, nemá znamenat nějaký konkrétní bod zlomu, v tom se přece nacházíme stále a vše je v pohybu. Chci tím jen naznačit, že my všichni se podílíme na budoucnosti světa, každý možná jen dobrou či špatnou myšlenkou, vyrovnaným postojem, nebo výbuchem vzteku...všechno se počítá na těchto pomyslných hodinách světa.

  SVOBODA.

   V roce 2020 se ptá dospívající syn svého otce: ,,…A tati, co BYLA ta svoboda?“ Otec, mladý muž se zarazí, rád by synovi podal správnou odpověď, ale nějak si nemůže vzpomenout. Ví, že to slovo používal kdysi jeho otec, ale nějak se mu nevybavuje, co to vlastně znamenalo. Ale náhle si vzpomene? Jaká úleva, nerad by před synem vypadal jako hlupák: ,,Ano, to vím docela dobře. Svoboda se jmenoval jeden generál v té době, o které se učíte ve škole. To byla doba, kdy lidé byli ještě sobci, mysleli jen na sebe, měli dokonce různá náboženství, různé názory a nebyli dost lidští…“

   Možná Vám to připadá jako přehnaná vize, ale bez ohledu na všechny vnější faktory se dnes opravdu bojuje o zachování samotného principu pojmu SVOBODA. Pojem svoboda je zakořeněn v každém člověku a každý jej dokáže nějak vnímat. Ale vnějšími manipulacemi, výchovou, vytrvalým mediálním a společenským tlakem lze obsah pojmu pokřivit. Člověk pak sice stále touží po svobodě, ale již nechápe, co ten pojem znamená, proto může být dokonce přesvědčen, že svoboda znamená jeho dobrovolné znásilnění. Je to podobné tzv. Stockholmskému syndromu, kdy oběť svého trýznitele už chápe jako osobu spřízněnou a uznávanou. Svoboda zákonitě souvisí s dalšími pojmy – především jsou to pojmy SPRAVEDLNOST a ŘÁD. Kde neexistuje spravedlivý řád, který vymezuje všem stejná práva a povinnosti, tam prostě nemůže ani vznikat pojem svobody. Člověk, který ztratí vnitřní spojení s těmito správně vnímanými pojmy, ztratí oporu své vlastní osobnosti ve světě. Buď se stává zcela nesamostatným otupělým nástrojem druhých, nebo rebelem proti všemu, co pociťuje jako vlastní spoutání. Takový postoj jej dovede k násilnému odporu, není-li jiná možnost. V případě potlačování svobody v národě, dochází u obou projevů k degradaci hodnoty celého národa, stane buď tupým zdegenerovaným národem, nebo v něm propukne násilí, které se manifestuje do formování bojových skupin. Tupý národ postupně zdegeneruje a přestává být skutečným národem, ale jen jakýmsi seskupením lidí na nějakém území. Odbojná varianta úpadku národa, který již nechápe správně pojem slova svoboda, vytváří mnohé násilné skupiny, které ale už nemají spojení se skutečnými pojmy spravedlnost a řád, proto bojují proti všemu a všem – vzniká občanská revoluce a krvavá vzpoura proti čemukoliv, nejen tedy proti těm, kdo proces vyvolali. Každý národ, ale i jeho občan, tedy MUSÍ bojovat o to, aby pojem SVOBODA nebyl vnitřními pochody v národě, ale ani vnějšími tlaky znevážen a pokřiven. Výsledkem tohoto znevážení je vždy zničení národa. Vnitřní rozklad bývá často podnícen, nebo přímo vyvolán vnějšími rozkladnými silami...

Zaujalo Vás to? Pak si to můžete dočíst v odkazu Témata k zamyšlení

KDO SPÍ V DEMOKRACII PROBUDÍ SE V DIKTATUŘE

Johann Wolfgang von Göte

Moudrost minulosti platí i v přítomnosti

CICERO v r.48 př.n.l. o postavení ve společnosti a přerozdělení moci

1 –   CHUDÝ = pracuje
2 -    BOHATÝ = jej využívá
3 –   VOJÁK = chrání oba dva
4 –   PLÁTCE DANĚ = platí všem třem
5 –   TULÁK = odpočívá za všechny čtyři
6 –   OCHMELKA = pije za všech pět
7 –   BANKÉŘ = okrádá všech šest
8 –   PRÁVNÍK = se pře se všemi sedmi
9 –   LÉKAŘ = zabíjí všech osm
10 – HROBNÍK = pohřbívá všech devět
11 – POLITIK = žije ze všech deseti

Změnilo se něco od té doby?

   Chtěl bych se na těchto stránkách zabývat vším možným, co souvisí se Životem, ať už člověka samého, nebo lidí kolem něj, světa a jeho souvislostí s námi.

Více si přečtěte v odkazu O tomto webu

ŽIVOT - hledání cesty, pozorování, přemýšlení, prožívání... a...pochopení

Poslední články na blogu - jsou z různých kategorií, vyberte si v odkazu Blog, co Vás skutečně zajímá

Široká škála různých RUBRIK v BLOGU, v této chvíli jsou to rubriky: Imigranti, Úvahy o lidstvu, Úvahy o životě a smrti, společnost, zdraví, humor...